velikonoční prasátka, nájezd na zahradnictví a večerní obloha

Nestíhám na blog nějak v poslední době dávat nákupy za poslední měsíce. 
Dělám to ráda. Já se také ráda inspiruji vašimi nákupy. 
Protože máme s mým mužem jedno kilo hezčí než druhý, pořád je nutné obměňovat šatník. 
V květnu jdeme na operu, už jsem tady o tom psala, a já jsem si musela koupit nové šaty a nové boty. Ne, že bych neměla dost šatů, mám jich tolik, že je rozdávám, ale už na mém objemnějším těle nevypadaly dobře. Ne, že bych neměla dost bot, naopak je rozdávám, ale lodičky vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nosit nemohu a strašně se mi po nich stýská.

Můj muž potřeboval tmavé sako, světlé jsme už koupili v loni i s novými kalhotami a botami. 

Tak to jen na úvod. Ta kila navíc jsou výdaje.

Tady ale budu prezentovat něco jiného. Velikonoce nesnáším od dětství, ale akceptuji, že ostatní to mají jinak. Navíc obdarování dětí mě těší, takže kromě oblečení, které má každé ve velikonoční papírové tašce, aby je beránek nepokakal, a čokoládového zajíce, jsem ještě koupila krásná prasátka. 
Nemylte se, není to sladkost, je to krásné voňavé mýdlo. 
Je tak voňavé, že máme problém, do čeho jej dáme, aby tu tašku celou neprovonělo. 
Prasátka jsem koupila na Fleru v Zahradě snů, mají atestaci a vypadají nádherně, tak snad potěší.

Koupila jsem si nový popruh k foťáku. Ten starý byl zkrátka starý, a já jsem o novém mluvila měsíce. Určitě to znáte. Mluvila jsem o tom, když jsem vzala foťák do ruky, a když jsem ho odložila, zapomněla jsem samozřejmě na to.

Pak jsem si konečně vzpomněla a hned objednala u Jany Grešákové, kde původní popruh koupila i dcera. 
A víte, jak se fotí popruh foťáku?

No strašně blbě.

Když zapomenete, že jste se jím chtěli vlastně pochlubit, protože z něho máte radost a vzpomenete si, až je už "přikován" k foťáku, o což jsem požádala mého muže. 
Za nic na světě bych ho znovu nesundala.

Kabelek nám nepočítaně. Velkých, menších, ale psaníčka jen dvě, stoletá, tak jsem si ještě udělala radost s novým psaníčkem k tmavě modrým šatům modré.

No bez těch podpatků teda velkou parádu neudělám, ale to je život. 

Pokusím se cítit se dobře i bez nich.

A ještě nesmím zapomenout na jeden nákup. Druhý nájezd do zahradnictví už minulý týden. A kolik jich ještě bude? Nevím. Zdaleka není hotovo.

I přestože nemám Velikonoce ráda a nedržíme je, vám všem přeji, užijte si svátky podle svého gusta.

A ještě přidávám na závěr včerejší večerní pohled za náš plot. Tohle mě nikdy neomrzí.