nejsem závislá

na sociálních sítích ani na lajkování, i když je využívám. Je to pro mě propojení s rodinou, přáteli, urychlení komunikace související s prací, ale v podstatě se na facebooku o mně nic nedozvíte. Ani věk, nikdy povolání, v podstatě nic osobního. Pokud tedy ovšem nekliknete na vyzobanou, ale to už jste samozřejmě na úplně jiném poli, v úplně jiném prostoru. Blog moc lidí prostřednictvím facebooku nečte, i když pár čtenářů tam je. Je to na dnešní dobu příliš dlouhé a toto médium má rádo krátké příspěvky či jen fotografie.
Když jsem si přečetla článek Konec závodů v lajkování na facebooku, zamyslela jsem se nad tím, jak důležitý vlastně pro mě osobně like je. Podle komentářů pod článkem se někomu zhroutí svět, protože pro lajkování žije a potřebuje co největší počet.
Jistě, nebudu předstírat, že mě snad like nepotěší, ale netrápí mě, když u nějakého příspěvku like nemám. Je mi tedy jedno, zda budou viditelné či nikoliv. Já si v restauraci nefotím jídlo, které mi přinesou, aby mi zatím vychladlo jen proto, že mi fotka zvedne sledovanost. Je mi to úplně jedno.
Jediné lajky, které mi fakt přináší radost, protože to je pro mě jediná zpětná vazba čtenosti, jsou lajky u mých článků psaných pro deník. Ty mě vždycky hodně potěší, protože vím, že článek je čtený a dokonce se líbí. A u všech mých článků z poslední doby, dál si nevzpomínám, se nějaké to se mi líbí objeví.
Prý pro některé aktéry je malý počet lajků důvodem k smutku, depresi či dokonce mazání příspěvku. Je ale otázka, zda si takoví lidé nenajdou jiný důvod k smutku, pokud jim facebook vezme toto. 
Je nutné měnit zaběhlé, když většina lidí pravděpodobně problém nemá a nehroutí se?
Pomůže tento zásah skupině, která má problém závislosti? Nenajde si jinou podobnou závislost?
Domnívám se, že ano.
Je mi teda vcelku jedno, jak toto dopadne. Jediné, co mě napadá, že pravděpodobně neuvidím příspěvky, kterým moji přátelé dali like. Jedině totiž tímto způsobem se dostanu někdy k zajímavým tématům, protože se mi po přidání like příspěvky samy zobrazují. A sama bych je možná neobjevila, protože nebrouzdám po facebooku.  Najedu na hlavní stránku a příspěvky se mi samy ukazují a já si vybírám ten, který mě zajímá.
Ale sám facebook povýšil lajkování na něco velmi důležitého. Už tím, že vám několikrát ročně ukáže, jaký váš příspěvek získal nejvíc lajků a ještě vám zatleská.
Každý máme malé i velké závislosti. To patří k životu. 
Jde jen o to, aby to nepřerostlo v závislost chorobnou. A pokud už máme nějaký problém, nemyslím, že pomůže odstranění nástrah. Jedna zmizí, bude nějaká jiná.
Tak já si jdu dopít svoji ranní kávu. 
To je moje závislost.
A nevím, jestli už náhodou není chorobná.