plná náruč barev

aneb dnes kytky a trochu dějepisu.

Takhle krásné zahradní závěsy jsme snad ještě neměli. 

Jistě, jsou osazené odborníkem a koupené hotové, ale to už jsme jeden rok měli.

Kochám se každý den, sotva otevřu dveře do zahrady. 
Musím si je na blogu odložit, kdyby náhodou už nikdy takové nebyly.

Já vím, na dnešní Den vítězství by se spíše hodily šeříky, ale ty nemám.
Zaujalo mě, kolikrát se změnil název tohoto svátku. 
Název Den osvobození Československa Sovětskou armádou byl poplatný své době a samozřejmě ohýbal skutečnou historii. 
Ve Východní Evropě se slavil až 9. května, přestože kapitulace Německa proběhla už 8. května. Důvodem byl časový posun v Moskvě a celá východní Evropa se tím řídila. Po roce 1989 se název změnil na Den osvobození před fašismem a připadl už na 8. května. 
V roce 2000 byl zkrácen na Den osvobození a v roce 2004 byl přejmenován na Den vítězství, a tak je nazývám i ve většině Evropy. 
Tak to byla trocha dějepisu.
V poslední době, vlastně nevím proč, se celkem válkou zabývám, i když jsem ji samozřejmě nezažila. Možná proto, že potomci Hitlera se objevují i v dnešní době a jeho hrůzný fenomén je tady pořád s námi, i když v jiných podobách. 
V poslední době jsem četla zajímavou knihu, na blogu už jsem ji představovala, Hitler psychiatrické posudky - Vůdcovo šílenství. 
Pěkně zpracovaná kniha s fotkami dobových dokumentů. 
Podobným způsobem je zpracována i kniha Holokaust - původ, události a příběhy mimořádné odvahy, která je plná působivých fotografií. Tu ještě nemám přečtenou a zároveň jsem si rozečetla knihu francouzského novináře a ruské novinářky Hitlerova smrt z odtajněných archivů KGB, kteří odkrývají tajemství smrti "vůdce" a jejich vyšetřování má nádech špionážních románů. 
Zajímavé je, jak je i v době Putina těžké se dostat do archivů v Rusku a získat informace, který by měl normálně vědět celý svět. 
Většina z vás ví, že pořád čtu knihy málo a po úraze hlavy se nevydržím soustředit, ale tahle kniha mě baví, i když ji budu číst několik měsíců. A to jsem dějepis nikdy nemilovala a četla jsem v průběhu svého života Emile Zolu, anglické a americké spisovatele a pak většinu svého života kriminální romány a detektivky. Teď už mám rozečtenu už asi rok Agathu Christie, povídky, je to sice krásná výpravná kniha, kterou jsem dostala od mého muže, ale je tak obrovská, že se špatně drží v ruce.
Tak to byla malá odbočka. 
Tento příspěvek byl původně jen o těch kytkách, ale nakonec jsem se dnes celkem rozepsala. Asi mi už hodně chybí novinařina, i když jsem tento měsíc do novin dva články napsala a v dubnu šest.
Tak dnes tu záplavu barev posílám i vám pro hezký barevný den.
Na závěr jeden moudrý citát.

Na závěr dávám citát, který mě potkal včera. Je nadčasový.