posbírané 11

Linh art foto

Vlastně nevím, jestli tohle nebude už poslední díl. 
S uvolňováním se už začínají postupně vytrácet vtipy o koronaviru a lidová tvořivost. Začínáme mít zase jiné starosti a taky víc práce.

 A přiznám se, že mi možná tohle sbírání bude paradoxně asi trochu chybět.

Růži, díky za tvoje přispění vtipy, které bych možná ani neobjevila.

Uvolnění mi samozřejmě přináší radost a pocit znovu trochu nabité svobody. Znovu můžu psát "na živo" s vlastními prožitky a ne od stolu. 
Ostatně psát od stolu je někdy mnohem náročnější než osobní setkání s povídáním na diktafon. Je to více telefonátů, více emailů, přemýšlení o otázkách, páč když nejste přímo v centru dění, někdy ani nevíte, na co se přesně ptát. 
Já vím, že takhle pracuje hodně novinářů, ale já potřebuji osobní prožitek, pokud to jde.
Na závěr něco z Ameriky. Už jednou jsem tady dávala postřehy Mámy za vodou, která žije v New Yorku. 
Tak dnes opět trochu smutná bilance od někoho, kdo to žije.

Postřehy z koronavirové Ameriky

Nic víc vám vaši smrtelnost nepřipomene líp, než projet kolem přídavné márnice přistavené na parkovacím pruhu vedle nemocniční pohotovosti. Pamatuju si, jak se v březnu tyhle přídavné bílé mrazicí přívěsy předělané na pojízdné márnice začaly objevovat na nemocničních parkovištích a dvorech, pokud možno na skrytých místech.

New York je na tom mnohem líp, ta márnice kolem které jsme jezdili kdykoliv jsme chtěli navštívit tchána s tchyní, tak ta zmizela a na parkovacím místě zůstala jen krytá rampa.

Mezitím v Americe

Státy se poměrně rychle otvírají, ač jim křivka infekce většinou stoupá. Ode dneška se otvírají i kostely, což vzhledem k mega kostelům může být hodně zajímavé.

V Čechách zase začala školní výuka, u nás nezačne, začíná se objevovat čím dál víc možnost toho, že nezačne ani v září a pokud začne, tak nejspíš s polovinou dětí ve třídě, kdy by se děti střídaly podle týdnů. Některé univerzity, třeba Kalifornská, už teď oznámily, že zimní semestry budou probíhat pouze online.

Mezitím v Americe

Vláda schválila finanční pomoc pro malé podniky a živnostníky, jenže nějak jim nedošlo, že pokud má firma pod 500 zaměstnanců, opravdu není malá.

Nájem je jedna z věcí na kterou teď lidé nemají, od začátku května tady probíhá největší stávka nájemníků za posledních 100 let. Na vyhazov z bytů je vyhlášené moratorium do poloviny srpna, ale pokud lidé nemají na nájem v květnu, těžko budou mít v srpnu našetřeno na nájem za šest měsíců. Problém v neplacení nájemného se vztahuje hlavně na komerční prostory, ze kterých má město New York velkou část rozpočtu, Zajímavé, je, že komerční nájem se rozhodly neplatit i velice solventní firmy s finančním zabezpečením.

Mezitím v Americe

Prezident, který ještě pořád nepřišel na to, že oranžová není přirozený odstín a nedělá ho ani mladším ani krásnějším, se rozhodl, že se bude sám medikovat anti malariky.

Se ztrátou zaměstnání, která bude v mnoha případech permanentní, se ztrácí i zdravotní pojištění, k minulému týdnu to vypadalo, že o pojištění může přijít až 27 milionů Američanů.

O zdravotní pojištění ale přichází i rodiny pozůstalých po esenciálních pracovnících, kteří se nakazili covidem během svojí práce. A tak rodiny zdravotníků, ale i hasičů a, učitelů a jiných nemají čas na truchlení a musí si během 30 dnů od úmrtní najít jiné zdravotní pojištění, pokud na to mají.

Mezitím v Americe

Trump a jeho vláda se snaží ztížit možnosti čerpání jakékoliv finanční podpory...pro ty, kteří ji potřebují, ale nemusíme se bát, milionáři milionáři zůstanou, do zákona o snížení dopadu covidu se totiž nějakým divným způsobem dostal dodatek o odškodnění a pomoci lidem, kteří si vydělají nad 1 milion dolarů za rok. Ten dodatek je tak divný, že se ozývají i republikánští zákonodárci.

Infekce koronavirem klesá, co ale naopak stoupá je špatná finanční situace lidí. Lidé tu mají hlad a to neříkám s nadsázkou. Podle posledních studií má jedna rodina ze šesti nedostatek jídla pro své děti. Trpělivě čekající fronty lidí se kroutí kolem bloků domů. Lidé stojí třeba v dešti a třeba čtyři hodiny až na ně přijde řada a oni dostanou krabici s jídlem. Ano, tohle se děje v New Yorku v největším městě jedné z nejmocnější země světa. Kdo tohle neviděl nepochopí.

S manželem pracujeme na projektu, kdy už od začátku dubna sledujeme dobrovolnické skupiny, které jsou teď v každé čtvrti a které vydávají jídlo, pomáhají lidem s pojištěním, a s léky. Tyhle skupiny se začaly formovat už na konci března, kdy začal problém s dodávkou jídla, nemocí a ztrátou zaměstnání. Situace v New Yorku je dost špatná, ať se lidé snaží jak chtějí to nevidět, pokud jste v terénu, tak vidíte jak špatné to je. Když si povídáte s lidmi, kteří ač se bojí o svůj život, přeci jen jdou pomáhat, tak vidíte naději a vidíte lidskost, která tu existuje. Vidíte pákistánského muslima, který spolu s ortodoxní židovkou pomáhá rozdávat jídlo ruským důchodcům. Tohle je ten New York, který stojí za to vidět.

A teď trochu odlehčení???
Nebo na zamyšlení.

Jo ještě musím něco přidat. Po ránu jsem náhodou narazila na rozhovor s husitskou farářkou Martinou Viktorií Kopeckou Když padají masky. Je zajímavý a hodí se sem tématem, tak pokud máte náladu, za přečtení určitě stojí. 
Mějte pěkný pátek a připomínám, do neděle ještě hrajeme.

V téhle koláži je jedna fotka moje. Fotila jsem z dálky, byla tam tma, a je to rozmazané. Je to na výstavě v Kralupech.