blbé a blbější...

Parafrázuji název filmu, ale o filmu, který jsem nikdy neviděla a ani po tom netoužím, to nebude.

Bude to o naší zahradě. Památka na minulé majitele našeho domu a zahrady se nám připomíná každé jaro. Tulipány vylézají na blbých a blbějších místech. 
Tu tam jeden, tam dva, tam trs pod grilem, kde se nevejdou. 

Jistě už dávno jsem je chtěli přesadit a vytvořit jeden krásný lán. Jediné tulipány, které jsme vysadili, jsou dárek z Holandska. Když se můj muž pokoušel asi před dvěma lety vydolovat, jinak se to nedá říct, jednu cibulku tulipánu po odkvetení a my se chystali na přesazení, trvalo mu to snad půl hodiny. Zjistili jsme, že přesazení není možné. Cibulky jsou hluboko v zemi víc než metr a půl, takže cibulka měla dlouhý šlahoun, který se rozprostíral přes půl naší malé zahrady. Co se týká vyndavání nějakých cibulek před zimou, tak to my, barbaři, zásadně neděláme. 
Kdo přežije, tak si zaslouží s námi být a to jsou jen silní jedinci.

Když jsme o tom přemýšleli, kdo ví, po kterém majiteli tulipány vlastně jsou. Naše "vila", jak se ve vesnici našemu domu prý odjakživa říká, prošla několikerou rekonstrukcí a kdysi dávno sem dal někdo navážku, proto jsou asi cibulky tak hluboko v zemi. Kdoví, z kterého jsou století :-)

Takže dnes jsem lítala po zahradě a fotila blbá a blbější místa. Ale už jsem si zvykla a je krásné, že každý rok přibudou nějaké nové rozkvetlé tulipány, kde v loni nebyly. Jsou to silný jedinci a někteří se z té hloubky hrabou zřejmě dva roky. Každý rok nás zahrada překvapí.

Hezký Velký pátek všem.

Možná se zdá, že moje téma se k dnešnímu dni vůbec nehodí.

Ale hodí. Velmi.

Je tu konečně jaro!