sobota na zámku

Zahájení zámecké sezóny s bohatým programem je jistě dobrý nápad na výlet.

A ještě k tomu zámek Nelahozeves, který jsem viděla jen zpovzdálí.

Musím ale na sebe prásknout, že se mi v sobotu vůbec nechtělo.

Ale plánuji si svoji práci sama a někdy je to výhoda a někdy nevýhoda. Pracovní fotografickou reportáž ze zámku jsem si naplánovala už před několika týdny, byla jsem tam ohlášena za deník a hlavně slíbila jsem to.

Rozhodovala jsem se a těšila na akci v době, kdy jsem netušila, že budeme mít celý týden výjezdní, cesta do Prahy, do Roudnice, do Mělníka atd. a já jsem byla v pátek děsně unavená. 

A ještě poznámka mojí kamarádky: to jsem zvědavá, jak tam vylezeš, mi tedy na chuti nepřidala. Říkám, ale vždyť jsem to viděla, to je malý kopeček. 

No jo, to jsi tenkrát viděla z pohledu zdravého člověka...

Navíc na tom byl stejně můj muž, takže ani žádná podpora z venčí.

Sobotní rozhodování se klonilo na misku vah pro ne. 

Byla jsem nervózní, zda tam vylezu, když se tam nesmí autem a zda nafotím dobré fotky...

Nakonec u nás obou vyhrála zodpovědnost. 
Můj muž dí: musíme jet, slíbila jsi to. 

Tak jsme jeli oba s odporem.

Byla to ale opravdu dobře připravená akce s bohatým programem, takže fotoaparát jen cvakal a já měla pro deník víc než 100 použitelných fotek. Nádvoří zámku byla herna pod širým nebem se spoustou kreativních her a soutěží pro děti a samozřejmě stánky. Ovšem fotky pro deník

na blog dávat nemohu. Do novin musím fotit lidi a v tomto případě nemusím žádat o svolení k focení, ale na blog nechci tyto fotky dávat, páč svolení nemám.

Myslela jsem si, že jsem jen pro sebe žádné fotky nenafotila.

Ale nakonec tady jsou a snad se vám malá procházka okolím zámku a zítra i ve vnitřních prostorách bude líbit. Nakonec ty fotky musím rozdělit.

P.S. A jsem na sebe pyšná. Zvládla jsem to. Sice s pomocí mého muže a s přestávkami a na konci rychlý odpočinkový posed, ale zvládla. Možná se začínám už trochu lepšit.

Tady je malá ukázka krásné jízdy na koních za příjemné hudby.