krev je skutečná...

Určitě znáte ten pocit, kdy se vám zdá, že od rána do večera jediného dne uplynuly aspoň tři dny. 

To byl můj pátek. Já tomu říkám umělé prodlužování života.

Všechno, co se událo v jeden jediný den, se mi nevejde do jednoho příspěvku, takže to bude na díly.

Dnes tedy reportáž z večerní vernisáže výstavy Poklady Rytířů Mělnických. 

Večer byl úžasný a já jsem ráda, že mě vlastně práce přinutí se na tyhle akce vypravit. 

Nevím, jestli bych dokázala jinak překonat překážky, které mi přinesl můj úraz. 

Možná bez povinnosti, kterou si ovšem určuju sama, bych ani nikam nevyrazila. 

Navíc včera byla u nás chumelenice, kterou bych asi raději fotila a pak malovala. 

No včera jsem se vrátila večer naprosto mrtvá, takže jsem ani nestihla fotit. 
Dnes není bílá nikde.

Ale můj muž mi trochu té bílé přinesl v noci domů. 
Bylo to překvapení a něco jako dárek, který vám ukážu později.

Tak dnes jen reportáž z vernisáže, která otevřela výstavu Poklady Rytířů Mělnických, což je známá skupina historického šermu. 
Před vernisáží jsem dělala rozhovor se zakladatelem skupiny historického šermu pro můj připravovaný článek, která vystupuje i v zahraničí, takže jsem byla připravená  na výstavu rozhodně víc než ostatní návštěvníci či můj muž.

Včerejší večer byl úžasný a naprosto multižánrový. 
Nebylo to jen o zahájení výstavy, kde bylo možno nahlédnout do zákulisí či kuchyně nadšenců, kteří historickým šermem žijí. 
Návštěvníci shlédli i film, který byl natočen ve Skalním obydlí Lhotka, které vlastní Regionální muzeum Mělník a reportáž z obydlí jsem už na blog dávala, ale bavili se i u grotesky (a já s mým mužem taky), která byla opět v gesci rytířů. 
Takže vernisáž, výstava, povídání ze zákulisí a dva filmy.

No říkám, multižánrový večer.

Na tom brnění na úvodní fotce přes několikeré čištění vystupuje neustále krev.

Je to prý jako ty povídačky, kdy se někde neustále objevuje i po neustálém čištění krev po zločinu...

To mi sdělil Petr Pátra, zakladatel skupiny Rytíři Mělničtí, se kterým jsem před vernisáží vedla zajímavý rozhovor, ze kterého budu psát článek. 
Doufám, že čtivý.

Myslela jsem si, že krev je umělá. 

Není, je skutečná, stejně jako prolákliny na brnění po kordu či meči.

Tak jen malé nahlédnutí do včerejšího večera. 

Až vyjde oficiálně, možná sem dám odkaz.

Byl to večer strávený v dobré společnosti.

Další pokračováni z pátku zítra.
Jo a výstava potrvá do 3. února, takže kdo máte možnost, jděte se podívat.

P.S. Zapomněla jsem napsat, jak vím, že je to krev. Toto rytířské brnění patří právě zakladateli této skupiny šermu a ta krev je jeho. 
Dokonce mi vyprávěl, jak se mu to před lety stalo. No, šermuje se skutečně, nejen jako.