cesta kolem světa

aneb výstava na takové to domácí dívání...

Jo, už tady dlouho žádná reportáž z výstavy nebyla a dlouho asi nebude. 
A přiznávám, že mi to chybí, ale všem teď něco chybí, takže se v tom nebabrám a neutápím.
Tak jsem se rozhodla připravit malou domácí výstavu, jen vernisáž teda nebude.

Psala jsem tady o pohlednicích, které nám posílají naše děti a někdy i děti, které k nám přišly, jako zeť, který hodně cestuje i sám, z celého světa a já ne, že bych je teda sbírala, ale vyhodit je nemůžu.

U nás se pořád udržuje zasílání pohledů poštou a já zažívám pořád ten hezký pocit, když něco přistane ve schránce a taky ráda posílám. 
Hážu je do poličky v kuchyni a občas mám chuť se s nimi pokochat a přečíst si je či podívat se na výtvarné výtvory Loly a později i Alana.

Třeba potěší zajímavé pohledy ze všech koutů světa, namátkou Kuba, Izrael, Indie, Amerika a další i vás. 
Při přípravě této výstavky jsem zjistila, že tady zřejmě nějaké chybí. 
Děti je používají jako zboží do obchodu, páč u nás se pořád něco prodává a od té doby, co jsem koupila pořádnou pokladnu ještě víc, a zřejmě jsou někde mezi hračkami. 
No teď se mi nechce procházet dům a hledat.

A tady je koláž z druhé strany pohlednic a možná je z rubu pohlednice hezčí než z líce. 
Nejdříve malovala jen Lolinka a později i Alánek.

Tato pohlednice je nejoriginálnější a vzácná, i když je z nejmenší zeměpisné vzdálenosti. 

Děti byly vloni s maminkou na prvním svém festivalu v Ostravě, a jak je vidět na fotkách, moc si to užily.

Dnes ještě přidávám kulturní bonus soubor pohádek pod názvem FAMU dětem, pásmo nejlepších a nejoceňovanějších děl studentů za posledních deset let. 

Vlastně si sem odkaz, který jsem získala díky skupině naší Terezy, už jsem o ní psala minule, odkládám, protože chci shlédnout některé pohádky taky.

A dnes po ránu mám za sebou hodinu dějepisu. 

Týká se Středočeských nej a tady je Mělník a jeho historie. 

Krásné video, které stojí za to a uvádí jej historik Regionálního muzea Mělník, jehož přednášky mám ráda a rozumím jim, páč mluví poutavě a srozumitelně pro blbce, páč já tento druh inteligence nemám a nechápu dodnes, jak jsem mohla z dějepisu odmaturovat na dvojku. 

A ještě jsem dostala vynadáno, že to mohla být jednička. 

No to teda nemohla ani náhodou! Tohle byl můj nejvyšší level.

Několikrát jsem se snažila sem nahrát pro vás toto video, ale je příliš velké, takže tady je jen odkaz.

Tak dnes kultura. Zámek jsem i malovala. 

Bylo to jedno z mých prvních nepodařených děl, vidíte dole rok 2018, to jsem začínala malovat po ne zrovna lehké době u nás, někteří mí dlouholetí virtuální přátelé víte, ani nevím, kde je, páč někdo ho chtěl! 

Doufám, že od té doby jsem už snad udělala nějaké pokroky. 

Už jsem chtěla zámek malovat znovu, ale nemaluji to, co už jsem namalovala.

To mě prostě nebaví.

A tady sice není zámek, ale zámecká zeď zezadu. O rok později.

Už jsem chtěla namalovat několikrát zámek znovu, ale vždy jsem si uvědomila, že tohle mě fakt neláká, i když mám jiné pohledy na zámek, tak uvidím. 

Teď v této pohnuté době nemaluju vůbec, nevím proč. 

A to jsem si chtěla objednat nová plátna, páč se mi zdálo, že dvě jsou málo.

A pořád na mě čekají.

Jediné, co jsem namalovala pro Lolu zmenšený zámek, který se jí líbil ve velkém Veltrusy, k narozeninám. 

Dárky sice mám, ale oslava veřejná evidentně nebude, tak jsem ji chtěla potěšit a ukázat, že na ni myslím.

A musím říct, že tahle miniatura na psací stůl i s mini stojánkem, bylo fakt peklo a šílený oprus, tak snad ji to potěší.

Já jsem hodně rozmáchlá, potřebuji prostor a to v každém smyslu slova.

Tak dnes kulturní vložka. Mějme všichni klidný den.