náš mrňavý barevný svět

Život se nám zmenšil do malých rozměrů, ale pořád je co objevovat. 
A nuda u nás ani teď nebývá. 
Sbírám barvy po zahradě. A posílám je i vám, co je třeba zrovna teď nemáte na dosah, prostřednictvím ne zrovna uměleckých fotek. 
Už mi teda trochu chybí moje dokumentární fotky, psaní článků, muzeum..., ale někdo má větší omezení než my doma. 

Kvetou fialky a zlatice už je taky celkem rozkvetlá. 
Před víc než týdnem jsme byli s dětmi v zahradnictví a přivezli jsme kytky, které jsme ještě společně přesazovali. 

Jsem fakt vděčná, že ty kytky mám. Dnes už bych do zahradnictví nejela. 
Sedím na prdeli. 

Kytky jsem dala tedy zatím jen ke vchodu do domu, protože občas je ještě zima. 

Takže, když vyjdu, okamžitě vidím tu krásu pro potěchu oka, která mě rozradostní. 

Tady naše trochu divoká zahrada, neupravujeme terén, necháváme ho přirozený, i když občas zakopneme, nečistíme zahradu po milimetru, a tak stalo se, že tady tenhle úsek s fialkami trochu evokuje pocit, že jste někde v přírodě, v lese. 

Zaprvé se nám to tak líbí a i minulou zahradu jsme nechávali trochu svému osudu, za druhé úpravě zahrádky moc nedáme a za třetí současný zdravotní stav nás obou to ani neumožňuje, musela by to zvládnout Justýna sama.

Po fialové zlatá.

 Dnes prší, ale zlato je vidět i přes okno. Vidím ho od pracovního stolu.

Na na závěr trochu zrzavé barvy. 
Zdraví vás naše "zrzka". Justýna v karanténě.

Já jsem teda poslušná a karanténu dodržuju! Válím se v obýváku a jen občas vyběhnu na zahradu. 
Jen mě trochu děsí ten vzrůstající počet roušek u nás doma. 

Doufám, že mi nějakou nebudou chtít narvat na ksicht...

Vždyť já už pár dní ani neskáču přes plot k sousedovi, abych nešířila nákazu.

Všem zdravý den přejeme všichni tři.