hodinová zima aneb se štětcem v ruce

Jakoby si někdo nahoře řek´, panebože furt fňuká, že neviděla sníh, tak jí tam něco na chvíli hodím. Na zimní radovánky to teda nebylo. 
No nevím, zima trvala možná tři hodiny. 
Včera jsem se probudila a zahrada byla bílá a konečně vypadala uklizeně. Ne že by mi ten sníh až tak chyběl, ale zahrada pod ním prostě vypadá líp.

Navíc to byl tuto zimu vlastně první sníh, takže mě to docela potěšilo.

Úžasná bílá neposkvrněná plocha zahradního stolu úplně lákala k narušení, i když do mokrého sněhu se špatně malovalo. Ale nemohla jsem odolat. 
Sněhulák aspoň namalovaný.

Fotila jsem hned brzy ráno, protože jsem předpokládala, že sníh nevydrží.
Měla jsem samozřejmě pravdu, za pár hodin to byla minulost a sníh už neviděl ani můj muž, který pozdě vstává.
Dnes se mi ani nechce věřit, že to vůbec bylo, když vidím ty fotografie.
Přemýšlela jsem, že bych si zimu namalovala, ale to by mě asi nebavilo, mám ráda barvy.
Jako včera, kdy jsem po dlouhé době malovala viz můj pokus níže.

Toto téma už mám v hlavě od té doby, kdy se mi povedlo u nás poprvé vyfotit západ slunce. 

Mně ale chvíli trvá, než se do toho pustím. 

Někdy o tom přemýšlím i několik dní ba i týdnů, než vezmu štětec do ruky.

Tak včera vznikly "proměny dne". Bylo to dvakrát poprvé. 

Jednak jsem snad ještě na výšku plátna nemalovala a určitě jsem nemalovala na jedno plátno dva v jednom.

Mějte pěknou neděli.

P.S. Zapomněla jsem. Už nám vylézají tulipány.