o čem se nemluví...

Hodně témat je ve společnosti tabu, o kterých se vůbec nemluví a většina z nás se jim i vědomě vyhýbá. 

V souvislosti s představením Dům bez spánku, který se věnuje poruchám spánku a o některých jsem ani nevěděla, jsem napsala, že se Linda od loňského roku zabývá dalším tabu a to jsou sebevraždy. 

Někdo jste mi psali v komentářích, že vás to zajímá.

Je to těžké téma a v současné době velmi aktuální. Bylo těžké i ve zpracování a koncem září se tento projekt představí. 

Hraje se od čtvrtka 23. září do soboty 25. září ve dvou různých časech a podrobnosti v případě zájmu najdete na stránkách tady. 

Ale dnes to není pozvánka na představení, jen si myslím, že představení projektu na blog patří.

Já  sama úplně nevím, jestli bych dala autentické příběhy pozůstalých či výpovědi těch, kteří sebevraždu nedokonali. Ještě mám čas se rozhodnout...

Nicméně projekt považuji za smysluplný a určitě někomu pomůže. Důležité je o tabu ve společnosti mluvit.

Projekt uvádí kolektiv Nesladím, o kterém jsem tady už také psala a který založila právě dcera Linda s dalšími umělci, a jeho cílem je zaměřovat se prostřednictvím divadla právě na tabuizovaná témata.

A protože o projektu toho mnoho nevím, dovolím si citovat ze stránek kolektivu Nesladim. 

Projekt nese název Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje. 

kapradí mě konejší

kopřiva mě spaluje

ostružiník zraní

město mě ostří

dům mě přijímá

pokoj uspokojuje

den mě oslepí

večer utiší

noc mě skryje (Edouard Levé: Sebevražda)

"Sebevražda stále patří ke společensky tabuizovaným a zkreslovaným tématům. V souvislosti s pandemií se v roce 2020 riziko sebevraždy na území České republiky zvýšilo třikrát. Audio-procházka, rozmístěna na pěti různých místech po Praze, umožní divákům individuálně vyslechnout jeden z pěti hlasů promlouvajících na základě autentických výpovědí lidí se sebevražednými rozlady a jejich pozůstalých. Ve druhé části se uskuteční performance a společné setkání diváků, tvůrců, psychologů a některých vypovídajících. K projektu patří také stejnojmenná výtvarná instalace v budově Strašnické školy".

Kdo se podílel na projektu najdete na odkaze, ale já sem jména přece jen dávám:

Režie / Linda Dušková
Text (založen na autentických výpovědích) / David Košťák
Dramaturgie / Sodja Lotker, David Košťák
Scénografie / Petra Vlachynská
Hudba a zvuk / Vojtěch Bor
Hrají / Karin Bílíková, František Hnilička,Tereza Vilišová, Patrik Vojtíšek, Daniela Voráčková
Produkce / Lucie Špačková, Barbora Kousalová
PR / Pavla Chlebounová
IT spolupráce / Jakub Dušek
Asistent režie / Peter Kasten
Děkujeme všem, kteří se nám svěřili se svými příběhy, za jejich důvěru, zájem a intenzivní spolupráci na projektu. 
Za odborné konzultace, vstřícnost a ochotu děkujeme Národnímu ústavu duševního zdraví v Klecanech, konkrétně Petrovi Winklerovi, Alexandru Kasalovi a Roksaně Vintoniv. Dále děkujeme Martinu Peškovi z organizace Luctus a novináři Nikitovi Poljakovi.

Mějte pohodový čtvrtek.