Moc nových fotek Sáry za poslední dobu nemám. Chvíli nepostojí, je neustále v pohybu a nemám vždy foťák při ruce. Tyto fotky jsou staré možná už měsíc. Sára pořád něco vyvádí, že už ani nejsem schopná si to zapamatovat. Tak jeden příběh, který nás zasáhl všechny.
Minulou neděli jsme byli po roce na očkování a upřímně jsem ráda, že jdeme až za rok.
Jako každé zvíře má i Sára z návštěvy veterináře velké trauma a dostat ji do přenosného proutěného koše chce teda nadlidské úsilí. I já tu návštěvu hodně prožívám už několik dní předem.
Očkování mělo být v září, a tak jsem volala minulou sobotu tedy už před víc než týdnem do ordinace, jaká je u nich neděle, zda tam nebývá moc pacientů, abychom nemuseli dlouho čekat.
"No já vám to samozřejmě přesně neřeknu, ale v neděli neobjednáváme, takže by to mělo být rychlé". Jedeme tedy na poledne a Sára už přestala v košíku fňukat, ale vystrkuje na mě pořád packu a dotýká se mě, já ji chlácholím a už tohle mi rve srdce, a to ještě netuším, co nás teprve čeká.
A tady začíná příběh z čekárny. Vlastně už je to třetí příběh z čekárny, který jsem napsala, ale tentokrát je to zvířecí čekárna.
V čekárně je jen jedna paní bez zvířátka, jde se jen poradit. Sára se uklidní a začne pozorovat okolí a je klidná, dokud nepřijde paní s velkou krabicí, ze které se ozývá srdceryvný pláč. Sára cítí, že se něco hrozného děje a schoulí se do rohu a už se na mě ani nepodívá, je naprosto strnulá. Je vyděšená a možná pochopila, že jí se vlastně nic neděje.
Vyděšená tím hrozným pláčem jsem i já a rve mi to srdce. Chtěla bych si zakrýt uši, nejlépe odejít někam pryč... A rozhodně mi nebylo líp, když se paní svěřila, že má v krabici kocourka, kterého porazilo auto. Měla k němu krásný vztah a on k ní, když ho začala hladit a uklidňovat jej, tak na chvíli přestal plakat bolestí.
Zato pán, který byl jako doprovod, už měl jasno: jdeme si jen pro injekci...
Já jsem si hned říkala, že třeba mu ještě půjde pomoct... Tento příběh v okamžiku začala prožívat celá čekárna a naši Sáru nezajímal ani pejsek, který do ordinace přišel, což je pro ni obvykle jako televize.
Aniž jsem se zeptala paní přede mnou, řekla jsem paní se zraněným kocourkem, ať jde na řadu hned. Samozřejmě, nicméně někoho v ordinaci měli, takže se paní dostala k lékařce až po dlouhých dvaceti minutách.
Všichni jsme se snažili poslouchat, co se bude dít a občas byl ještě slyšet pláč. Trvalo to dlouho, víc než půl hodiny, tak bylo jasné, že je naděje. Lékařka a všichni s ní se přestěhovali z ordinace k rentgenu a operačnímu sálu. Paní vyběhla bez kocourka a po chvíli se zase vrátila. Za chvíli po ní přiběhl její mužský doprovod a chtěl klepat na ordinaci. Když se dozvěděl, že jsou u rentgenu, jen vztekle mávnul rukou a na můj dotaz, jak to vypadá, odpověděl nepříjemně, že neví a je to už jedno...
Nebudu tady fabulovat, páč nic nevím, i když se vysvětlení nabízí... Jistě záchrana toho maličkého pacienta bude drahá a pravděpodobně s předem nejasným koncem jen s malou nadějí.
Ale i my jsme to v životě udělali a zachraňovali za vynaložení velkých finančních prostředků bez naděje svého minulého člena rodiny a udělali bychom to zas bez rozmýšlení.
Po téměř hodině paní odešla bez kocourka a já si netroufla na nic ptát.
V ordinaci jsem jen řekla, že držíme kocourkovi palce a že snad se ho povede zachránit... Paní doktorka mi jen odpověděla: držte, bude to potřebovat...
Ježíš, to je nějak dlouhý. Ještě jsem chtěla psát o storkách se Sárou, ale to až někdy příště.
Teď jen k fotkách. V té krabici je výjimečně, miluje tašky, ale dostala novou pískací myšku, tak si tam s ní vlezla a hrála si s ní v té krabici několik dní, až krabici rozcupovala.
Škrabadlo, které jsem jí koupila, používá na škrabání pořád každou chvíli, ale do toho domečku si vlezla jen jednou a pozorovala mě, jak píšu. No moje radost dlouho nevydržela, od té doby tam nebyla. Jo a na toho kocourka myslíme s mužem pořád a těžko se už dozvíme, jak to dopadlo...
Mějte pěknou neděli.
Marti, hezký příběh, snad se kocourka podařilo zachránit. Máš pravdu, někdo pro záchranu mazlíčka a člena rodiny neváhá vynaložit i vetší částku peněz.
OdpovědětVymazatFotky Sáry jsou kouzelné.
Mějte všichni pěkný den a Sáře posílám podrbání za ouškem.
Tak to je silný příběh, Marti. Je mi líto, že se nedozvíme konec. Já jsem takové těle, že bych tam asi zavolala a zeptala se. :)
OdpovědětVymazatMěj se pěkně a pohlaď Sáru. Sabi
Zda je možné takovéto zvířátko zachránit je o jeho síle a o veterináři, který by měl posoudit jeho šanci na přežití. Tak veřme, že kocourek to přežije.
OdpovědětVymazatJá jsem moc ráda, že fena Bára od syna to zatím dala a je v relativním pořádku. Je to už letitý pes a veterinář se rozhodl operovat a dělal co mohl. I kdyby rok, dva ještě na světe pobyla, tak to bude jen a jen dobře.
Hezký sváteční den, Marti !
Hanka
Je krásná a má hezké škrabadlo, taky budu muset něco pořídít té naší čertici :)
OdpovědětVymazatMarti, to je smutné, snad se kocourka podaří zachránit. Jak se znám, asi bych zkusila do té ordinace zavolat a jen tak se zeptat, jak to s ním dopadlo. Musel strašně trpět, tak snad už je mu líp. Sára má krásný kukuč a v té budce jí to sluší. Škoda, že ji nevyužívá častěji.
OdpovědětVymazatPřeji hezký sváteční večer. D.
Protože všichni řešíme kocourka, tak jen v rychlosti. Na kliniku jsem volala, ale je celkem velká, pan doktor vůbec samozřejmě nevěděl, o co se jedná, službu měl tenkrát někdo jiný. Tak ještě zkusím zavolat zítra.
VymazatSmutné!
OdpovědětVymazatSárince přeji spokojený život u vás doma a na zahradě. Na silnici to pro kočky není. Někdy ani pro lidi.
Marti, měj hezký den. Helena
Marti, doufám, že se kocourka podařilo zachránit. Sáře posílám pohlazení za statečnost při očkování a vám všem hlavně hodně radostí z její přítomnosti. Já už mám doma také dva ptačí kamarády, i přes manželův protest jsem dostala párek andulek k 70. narozeninám od vnučky. Dárky se neodmítají a tak už máme doma také veseleji. Mějte se všichni moc pěkně
OdpovědětVymazatMarti, z tvého článku cítím naději a doufám, že se kocourka podařilo zachránit. Připomnělo mi to hodně smutný příběh našeho kocoura, který zůstal jednou přes noc venku a nějaký "báječný" soused mu ublížil. Našla jsem ho ráno bolavého na přední zahradě, byla to také neděle a okamžitě jsme jeli na veterinu. Natržená slezina, utržená ledvina. Prý ho někdo zkopal. Byl to takový hodný a důvěřivý trouba. Jediný kocour s papírama, briťák, červená tabby. Za operaci jsem tehdy zaplatila skoro celý svůj měsíční plat. Dovezli jsme ho domů, ale .... píšu to a mám slzy v očích.
OdpovědětVymazatDoufám, že ten kocourek z tvého příběhu, dopadl lépe.
Ahoj Marti, doufám, že to kocourek zvládnul! Sárinka je nádherná a je vidět, jak zase vyrostla. Moc se mi líbí její kožíšek. U nás krabice vedou, vždy o ně probíhá souboj, všichni by je chtěli, ale každý jen sám pro sebe.
OdpovědětVymazatMěj se krásně,
Hanka z ciculka.cz
Marti, je to smutný, když trpí zvířata. Sama sice psa ani kočku nemám, ale nelituju peněz na léčbu. Kumíkovi, psovi naší Jani a mého syna taky přidávám peníze na veterináře i na masáže,léky, když je potřeba. Můj brácha je celoživotní velký milovník a chovatel psů a tak od něho vím, kolik ho léčba psů stojí. Když je potřeba, platí jim různé operace a to je pak finančně náročnější. Teď zrovna má štěňátko po operaci jícnu. Říkal mě - to radši nebudu žrát (cituju), ale chci mu dát tu šanci... A operace se povedla, štěňátko je velký bojovník. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz