už dlouho ne...

Ve čtvrtek jsem  čirou náhodou, páč na Novu se běžně nedívám, hledala něco k vyčištění hlavy, jednoduché téma (a občas bývá na Nově Kriminálka Anděl, jeden z mála seriálů, na který se dá v krizi kouknout) a narazila jsem na český film s názvem Můj příběh. 

A to teda fakt jednoduché téma na vyčištění hlavy či dokonce na usnutí u televize nebylo.

O tom, že dobrý český film jsem už dlouho neviděla a shodují se na tom nejen laici, ale i odborníci, (teď to pravděpodobně bude Zátopek, který uspěl na festivalu v Karlových Varech), jsem už tady psala několikrát. 

A to, že jsem nepřepnula hned někam jinam, za to může v titulcích uvedené dle skutečnosti. 

Předem jsem o filmu nic nevěděla, i když premiéra v kinech byla už v roce 2019, a hledala jsem něco o něm až včera, ale přesto mě vtáhnul do děje a zaujal od začátku do konce. Opravdu jak už český film dlouho ne. 

Příběh je sestaven tak, že se střídá přítomnost s minulostí, ale co se přesně stalo, se dozvíte až na konci. A vlastně to není až tak důležité, protože od toho hrůzného činu se odvíjí celý příběh.

Po shlédnutí filmu jsem se teprve dočetla podrobnosti a film je označen jako drama/romantický. 

Tak já bych rozhodně zůstala u toho dramatu. Je to skutečný příběh o domácím násilí, kdy tyran polije ženě tvář rozpáleným olejem. 

Slovenskou herečku Vlastinu Svátkovou, něžnou a krásnou jsem neznala a potlesk si zaslouží vynikající práce maskérů, díky nimž je znetvořený obličej uvěřitelný a skutečný. Sašu Rašilova jsem v roli netvora viděla poprvé a moc se mi líbila Vilma Cibulková, která už dlouho patří k výrazným osobnostem českého herectví.

Jak film vznikl, si můžete přečíst celkem uceleně a zajímavě tady na stránce, ze které budu trochu citovat. Film má přesah, není jen na koukání, ale pomáhá i nadačnímu fondu. 

Na závěr sem dávám ukázku z filmu, kde si i přečtete stručný obsah. Hledala jsem celý film, ale nelze jej stáhnout zdarma, je na prodej na YouTube. 

Tuhle recenzi jsem si nemohla odpustit, film vyvolává spoustu otázek.

A za mě pozornost si film zaslouží.

Mějte pěkný den.

„Jak ten náš filmový ´hrdina´, tak ani ten skutečný nebyl fakticky nijak zvlášť potrestán. Ten skutečný, pokud je mi známo, odešel od soudu jen s podmínkou a nějakým placením odškodného. Ten náš filmový si odnesl pořádnou krvavou nakládačku, ale žádné vězení, jak by se očekávalo. Náš snímek má za cíl upozornit na téma domácího násilí, které je kolem nás, a na to, aby se nepřehlíželo. Kdyby film pomohl jen několika ženám, které se rozhodnou už to dál nesnášet, pak splní svou misi,“ říká Libor Adam, autor scénáře, pro něhož Můj příběh byl také režisérským debutem.