odškrtávám si ...

Konečně jsem splnila slib.
Sedáky na dětské židličky jsou hotovy. Není to pořád stoprocentní, někde mi to opět ujelo a vzory úplně "nelajnujou". 
Sice jsem už využila téměř profesionální soupravu na patchwork - dárek k narozeninám, takže jsem měla podložku, pravítko i řezák a nepoužívala jsem nůžky, ale furt to není ono a kdo ví, jestli na to mám talent a někdy to stoprocentní vůbec bude.
Kamarádka Bára ovšem zdvořile chyby neviděla a odnesla si s radostí polštářek pro ni na míru a objednala si další.
Ovšem k vánocům si po včerejším kreativním odpoledni a večeru přeji slovník sprostých slov.
Včera se mi jich nedostávalo.
Moje máma mi při dnešním ranním telefonátu poradila, tak si měla opakovat. Mami, ale já jsem právě opakovala tisíckrát těch pár sprostých slov, které v češtině znám a těch opravdu šťavnatých, aby si člověk ulevil, moc není. A v angličtině to na mě nefunguje.
Vymyslet vzor pro ten zvláštní tvar sedáku nebyl až takový problém. Doběla mě rozpálilo až tvoření tkaniček na upevnění k židličce.
Šila jsem po rubu a pak hledala cokoliv vhodného po celém domě, přes co bych to mohla přetáhnout na líc. Vařečka se nevešla. Takže nejdřív brčko, to šlo kousek, ale ohýbalo se. Pak jsem našla vhodný háček na háčkování a s doprovodem několika, či tuctu sprostých slov to nakonec šlo.
Vtipná otázka mého muže a proč to nešiješ po líci rovnou? Nezahneš atd. 
No protože by to nebylo, sakra, profesionální.
Nakonec dnes budu trochu párat. Při focení jsem zjistila, že pro Alánka mi na sedáku nesedí ty tkaničky, nejsou v rovině. 
No hlavně, že nemám infarkt, jsem trošku cholerik, takže včera možná byl náběh :-) 
Ještě, že znám ta sprostá slova...
Jéé, to mi připomnělo jednu storku z mého minulého profesionálního života.
Volá obchodní partnerka, jak jde život. Vztahy byly už celkem osobní, takže moje odpověď tomu tenkrát odpovídala: mám nedostatek sprostých slov.
Na druhé straně člověk, pro kterého slovo vole je sprosté, odpoví: a co anglicky?
Panebože, na to zapomeňte, to mě fakt neuvolní.
No můj muž používá jedno velmi sprosté slovo, ale já ho nemůžu vyslovit.
Ježíš, já ho potřebuju, tak ho proboha řekněte!!!
Několika minutové přemlouvání velmi slušného člověka nedotknutého jadrnými slovy českého jazyka fakt nestojí za to.
Tak co teda říká váš muž?
Sotva slyšitelné: kun.. rybí ... . 
No to mě teda fakt nenadchne.
Proboha, to není sprosté slovo, vždyť ta ryba ani ku...u nemá!!!
Nemáte tam něco jiného?
Teď z jiného soudku.
Více než před měsícem jsem renovovali můj tvůrčí koutek. Původní nemám nafocen, ale malý stůl na jiné stěně a vůbec ne kreativní prostředí. A hlavně ani to koutek v technické místnosti vůbec nebyl.
Nyní větší stolní deska, lepší osvětlení, nové a celkově pro mě příjemné prostředí. Zkrátka můj koutek.
Desku jsem natřela na červeno, páč to povzbuzuje k aktivitě.

A víte, na co se těším?
Vytvořím něco bez objednávky. Něco jen svého. Možná černobílošedé. Ještě nevím.
Co vím bezpečně, nebude to mít žádné tkaničky :-)