vadí nevadí

Každý den hrajeme s Justýnou hru vadí nevadí.

Mně to vadí, jí to nevadí.

To, že se mnou píše na počítači, tedy spíš do mě drká, projde se párkrát po klávesnice a vymaže zprávy, které jsem právě pracně vytvořila, na to už jsem si zvykla a někdy bych to mohla i zařadit do kategorie nevadí.

To, že vleze do každé právě odložené krabice a je jedno, zda je na zemi či nahoře na kuchyňské lince od právě vyloženého balíku, je rozhodně kategorie nevadí. Je roztomilá a hned ji fotím. Už si na foťák natolik zvykla, že jakmile si všimne, že na ni mířím, okamžitě přestane s právě započatou činností jako očista a začne pózovat. Jako malé dítě. Nechápe, že já jsem chtěla právě ty momentky.

To se mi podaří, jen když se v krabici uloží a usne.

Už mi přestalo i vadit, že teď nově se mnou šije. Vůbec jí nevadí hluk stroje, pozoruje, jak člunek kmitá sem a tam připravena zasáhnout, kdyby se něco dělo. 
Musela jsem si stroj posunout, páč jsem se bála, že jí přišiju ocas anebo vousky. 

Můj muž ji při této činnosti narychlo zachytil. 

Fotky nejsou nic moc, byla dost tma, ale jako předmět doličný stačí.

Tento týden ovšem další novinka. Zatím ji řadím do kategorie vadí.

Jakmile si připravím na stůl látky a šablonu na patchwork, okamžitě přiběhne, vyskočí si na židli a začne mě pozorovat a vyčkává. 

Jakmile je na stole dost odložených odstřižků látek, vyskočí, lehne si na ně a začne se válet na zádech a předstírá, jak moc je roztomilá.

Začnu ji hladit a ještě jsme pořád v kategorii nevadí.

Z vyřezaných a sešitých kousků začnu sestavovat vedle na šabloně vzor a vždy mám mnoho pokusů, než sestavím to, co se mi zdá přijatelné. 

Justýna pořád vyčkává. Jakmile si odstoupím, abych si dílo prohlédla, okamžitě přejde z pole nevadí do pole vadí a lehne si na právě dokončenou sestavu. Začne se samozřejmě převalovat a trochu zamíchá kartami. A já nemůžu přijít na to, jak to původně bylo.

Na její obranu musím říct, že mě překvapila, jak moc všemu rozumí.

Stačí říct jednou dvakrát Justýnko, tady ne, to já potřebuju, zvedne se přejde zpátky na stranu nevadí. Chvíli posečká, až vytvořím další návrh, jé ten je dobrý, toto možná nechám, a je tam znovu.

Na facebooku jsem objevila Zlatá pravidla pro kočky.

No přesně Justýna. Ještě tam ovšem jedno pravidlo chybí. Možná, že je jen naše.

Panička má ráda, když ji doprovázíš na toaletu a asistuješ jí. Už konečně přestala zavírat dveře, páč ví, že budu tak dlouho škrabat a ona se bojí, že dveře zničím, až konečně otevře a pustí mě.

Mějte hezký víkend s mazlíčky i bez nich.