jak prožít šťastný život...

Ne, já rozhodně nemůžu nikomu radit. Jsem ráda, že dokážu poradit sama sobě. 

Nicméně narazila jsem na 30 nezapomenutelných myšlenek Jana Třísky aneb Jak žít šťastný život. 

No pravděpodobně už mám větší část života za sebou, takže nějaké extra změny nestihnu, ale po přečtení slov Jana Třísky viz níže mě potěšilo, že podobně můj život probíhal a probíhá, jen bych to neuměla tak krásně zformulovat. Vlastně o svém životě ani nepřemýšlím, žiju každý den už od mládí, jako by byl můj poslední a snažím se jej uzavřít pozitivně. Když byly děti malé a já někdy přehnala svoje reakce na zlobení někoho z nich tří, vždy jsem se šla večer před spaním omluvit, i když byly děti ještě malinké. 

Prostě jsem se snažila napravit všechny chyby, které jsem udělala, ještě týž den. Ráno jsem vstávala s čistým stolem. 

Tak dost mých plků. 

Dávám prostor Janu Třískovi, kterého jsem naposledy viděla hrát v Králu Learovi při Shakespearových slavnostech na nádvoří Pražského hradu, kde příslovečné "král je nahý" předvedl doslova a sekundoval mu tenkrát Jiří Langmajer. 

Bylo to krásné představení, přímo koncert, ve kterém hrálo spoustu známých herců, kteří Třískovi, král může být jen jeden, rozhodně ostudu neudělali. Vzpomínám si na Davida Prachaře, Jana Kačera, Lindu Rybovou... 

A ještě musím na sebe něco prozradit. Po shlédnutí filmu Radúz a Mahulena z roku 1970, tenkrát mi bylo 12 let, jsem byla do Třísky dlouho bezmezně zamilovaná. Zamilovala jsem se do něj už dřív, ale tenhle film moji lásku umocnil. Hrál s krásnou Magdou Vašáryovou. 

A přiznávám, že nikdy jsem se do žádné jiné slavné osobnosti nezamilovala, ani jsem neměla žádný vzor vlastně nikdy v životě. Tohle nebylo žádné zbožňování, jak to někdy bývá, prostě a čistě jsem byla zamilovaná do Třísky. A tenkrát to ani nikdo nevěděl...

Mějte pěkný den.

P.S. Tenhle příspěvek mi zrovna vyšel na dnešní svátek 17. listopadu. Tak jen malá připomínka prostřednictvím příspěvku z roku 2020. Dnes večer se budou udělovat Ceny Paměti národa v Národním divadle, psala jsem na facebooku Kanálu eM, tak dávám i sem. Slavnostní ocenění, respektive přímý přenos bude přenášet ČT2. Laureáti 2021 jsou Jiří Lukšíček, František Vaczula, Jarmila Stibicová a Lívia Herzová. Jejich životní příběhy si v případě zájmu můžete přečíst na www.cenypametinaroda.cz.

Já už nechám promluvit Jana Třísku. Obě fotografie jsou staženy shakespeare.cz.

1. „Pokud žiješ jen pro to, aby Tě lidé přijali, pak umíráš s každým jejich odmítnutím.“

2. „V Bibli je příkaz ‚Neboj se‘ třistapětašedesátkrát. Myslím, že záměrně. Je to připomínka na každý den, abychom žili beze strachu. Protože jen tak skutečně ŽIJEME.“

3. „Ostré slovo? Nepoužívám ho. To už raději mlčím. Všiml jsem si, že moudří lidé mají své myšlenky v hlavě, hlupáci na jazyku.“

4. „Když jsem v roce 1977 utekl za hranice, nebylo dne, abych se pak neobviňoval. Vypadalo to totiž, že se dvěma dětmi umřeme hlady. Čas mě naučil dívat se ne zpět, ale dopředu, a nikdy si nevyčítat rozhodnutí, které jsem v dané chvíli vnímal jako nejlepší.“

5. „To nejlepší na minulosti je, že nám ukazuje, co si nemáme přinášet do budoucnosti. A to nejlepší na přítomnosti je, že už to při pohledu do minulosti chápeme.“

6. „Tajemství životního štěstí není v tom, CO děláš, ale JAK to děláš. Není v tom, CO vidíš, ale JAK se na to díváš. Není v tom, CO Ti přináší nebo odnáší život, ale JAK dokážeš prožít každý jeho okamžik. O štěstí nebo neštěstí člověka nerozhoduje CO, ale JAK.“

7. „Když jsem byl v životě na dně, nejvíce mi pomohlo představit si sebe jako mrtvého. Bez možnosti už cokoli změnit. Jakmile jsem to procítil, otevřel jsem oči. Najednou jsem měl moc změnit úplně všechno.“

8. „Někde jsem slyšel, že člověk má jít do hrobu zhuntovanej. Nesouhlasím s tím. Člověk má jít do hrobu především vzdělaný. Proto se pořád učím. Duše totiž smrtí neumírá.“

9. „Nejvíc zbytečných starostí mi v životě ubralo uvědomění, že nemusím bránit ani vysvětlovat jakékoli své rozhodnutí před druhými. Protože je to můj život.“

10. „Nikdy neříkej, že žít můžeš jenom jednou. Není to pravda. Žít jinak můžeš začít každé nové ráno. Umřeš jen jednou.“

11. „Žiju tak, abych byl přesně tím člověkem, jakým jsem toužil být v mládí. To je totiž cesta, jak si splnit své největší sny.“

12. „Snažím se nebýt ničí nepřítel. Ale když mě někdo tak vnímal, odmítl jsem být jeho oběť.“

13. „Spokojený život, to není náhoda, dar z nebe nebo shoda okolností. Spokojený život je především naše osobní rozhodnutí. Rozhodnout se žít především takový život, na jakém záleží.“

14. „Nejvíc o sobě jsem se naučil ve chvílích vnitřního klidu a rovnováhy. A to nejzajímavější, co jsem se v těchto chvílích naučil, bylo, kolik síly mi dodá, když nechám některé věci prostě být.“

15. „Lépe je věřit a zklamat se, než prožít celý svůj život bez jakékoli naděje.“

16. „Nikdy nedovol, aby strach rozhodoval o Tvé budoucnosti.“

17. „Všechno, co člověk dělá z lásky, dělá dobře.“

18. „Když pro lidi děláš něco s láskou, rozséváš tím ve svém okolí nadčasovou vzpomínku, že jsi tu pro ně vždycky byl.“

19. „Když miluješ to, co momentálně děláš, nebo když miluješ to, co momentálně máš, v ten moment máš všechno, co v životě potřebuješ.“

20. „Jako malé dítě mě děsily bouřky a hromobití. Myslel jsem si, že se na mě nebe zlobí. Jak jsem zestárl, paradoxně jsem zjistil, že mě bouřky a hromobití uklidňují. Asi proto, že jsem mezitím pochopil, že se i příroda potřebuje někdy vykřičet.“

21. „Říká se o mně, že rád mlčím. Neznamená to však, že jsem klidný a bezstarostný. Někdy v sobě prožívám bouře a hromobití, o kterých jen nikdo nic neví.“

22. „Od určitého dne říkám lidem: Nerozmlouvejte mi to, jak žiji. Jsem jen člověk, který ví, že jednou musí zemřít, a ten den se s každým dnem blíží. Proto mě, prosím, nechte žít tak, jak chci. K tomuto poznání jednou dospějeme všichni.“

23. „Můj život z vnějšího pohledu možná nemá všechno, jak si druzí představují, ale já dokážu být vděčný za všechno, co mám. A díky tomu mi připadá, že můj život má všechno, co potřebuji.“

24. „Rád cestuji. Když je mi dobře, cestuji, protože je mi pak ještě lépe. Když je mi špatně, také cestuji, protože pak zapomínám na to špatné. A když se v mém životě nic zajímavého neděje, také cestuji, protože se pak něco zajímavého vždy začne dít.“

25. „S nikým se nepoměřuji, nezávodím. Proto když běhám, nikdo mě nemůže porazit.“

26. „Zaslechl jsem, že lidé se snaží neměnit. Nevím, já se naopak snažím nebýt stejný. Toužím být každý den lepší.“

27. „Na co si nejvíc dávám pozor? Na své myšlenky. Vytvářejí z mé hlavy dům, ve kterém pak musím bydlet.“

28. „Emigrace mě mnohému naučila. Zpočátku jsem prosil Boha, aby můj život učinil snazším. Pak jsem se naučil soustředit spíš na to, abych já byl silnější. A nakonec jsem v Americe natočil čtyřicet čtyři filmů.“

29. „Snažím se mít pořád oči na stopkách. Ještě se mi totiž nestalo, aby nějaký okamžik přišel v mém životě dvakrát.“

30. „Osvojil jsem si jeden zvyk. Když odcházím do divadla nebo z divadla, nikdy ty lidi, na nichž mi záleží, nezanechávám bez laskavého slova. Možná je totiž vidím naposledy.“