včera poprvé

O první adventní neděli jsem se zmínila už včera, nicméně první adventní svíčku na adventním svícnu, který používám již léta místo adventního věnce, jsem zapálila později.  

Přiznávám, že tedy hned ráno z naprosto prozaického důvodu. Potřebovala jsem novou fotku na facebook našeho magazínu, abych advent připomněla. 

Tak na blog až dnes.

Včera jsme teprve s mužem dělali adventní výzdobu, na které se podílela i Sára. Brala mi ozdoby a koulela je po schodech. Výzdoba ještě není úplně hotová, budeme pokračovat. Včera si můj muž povzdechl: kdybychom měli garsonku, bylo by to hned.

No to si nemyslím, máme rádi výzdobu, tak by to nejspíš bylo stejné. Fotila jsem bez blesku i s bleskem, ale fotky nejsou tedy rozhodně nic moc, nicméně beru to jen jako zdokumentování, nakonec jej dělám každý rok.

Ale musím se přiznat a není to zrovna poetické, že to zdobení nás nebaví tak, jako když byly děti doma. Vlastně je to pro nás trochu otrava. Můj muž věší světýlka do oken ze žebříku a hlavně předem nadává, protože se zamotávají furt. Uložené jsou správně, ale i to jedno samotné se dokáže zamotat, než se konečně pověsí.

No nicméně adventní výzdoba se nám líbí, tak jsme se jí nevzdali.

Vlastně mě ani nebaví péct vánoční cukroví, ale to nejsem sama, to slyším okolo sebe celkem často. Pečení s dětmi mě bavilo, teď občas něco koupím a upeču jeden dva druhy. 

A čím jsem starší, tím víc pro mě advent znamená něco jiného než příprava na vánoční svátky. Tohle jsou moje slova, která už jsem napsala včera pro naše fanoušky a čtenáře Kanál eM.

"Advent z latinského adventus znamená příchod a měl by být časem očekávání, oslav a naděje. V adventním čase by mělo nastat období klidu, relaxace, domácí pohody a lidé by si měli více pomáhat. Možná tomu příliš současná situace nenahrává, ale právě proto bychom to měli zkusit. Naděje je vždy. Tak si ten adventní čas užijme každý po svém. Na stole nemusí být desítky druhů cukroví, uklízíme po celý rok, tak není nutné to s vánočním úklidem přehánět a ani dárky nejsou to nejdůležitější. Zkusme to letos jinak. A dá se to naučit, jen to možná u někoho trvá déle. Tak než zapálíme první svíčku..."

 A já v duchu tohoto už pár let dělám dobré skutky sice malých rozměrů, ale snažím se. Občas nakoupím virtuální dárky pro naše děti na Člověk v tísni, a protože jsou založeny stejně jako já, nebo my, tak je to hodně potěší jako vloni nebo předloni, už nevím. Jen si pamatuju: mami, to je moc krásný dárek. 

Když to jde, nakoupím na trhu z chráněných dílen, abych podpořila, nebo nakoupím pohlednice u někoho třeba na Fleru, abych podpořila malé prodejce. 

Ovšem letos jsem se s dobrými skutky překonala. Ne, nebyl to žádný plán, jen se mi to naskytlo a já toho využila. O látkách, které jsem věnovala chráněné dílně Inspirace, jsem už tady psala. Psala jsem o dílně i článek, což je možná taky charita, ale já jsem to tak nevnímala. Nakoupila jsem i na jejich eshopu krásné sovičky, které v pátek dorazily. Tedy nakoupila jsem tam toho mnohem víc, ale představím jen ty polštářkové hračky. Měla jsem jediné přání, každou sovu jinou a jsou úchvatné. 

Další dobrý skutek byla velká krabice s různými potřebami na tvorbu věnců, stuhy, šišky, ozdoby a další, kterou jsem věnovala na přání azylovému domu v Mělníku. Do azylového domu dávám často třeba hračky, nočníky, ze kterých vnoučata už vyrostla. 

V pátek jsem dělala rozhovor s ředitelkou červeného kříže a přivezla krabici ještě pěkného oblečení. To tedy moc s adventem nesouvisí, protože to dělám celkem pravidelně. Jen to tak vyšlo. 

A další věc. Letos se mi konečně povedlo včas se zapojit do projektu Ježíškova vnoučata a stihla jsem si zamluvit přání pro jednu seniorku z domova z mělnického regionu. Letos jsem si to totiž ohlídala a ještě nebylo rozebráno. 

Zítra budu dárek předávat a možná o tom napíšu. No, dnes je to teda hodně dlouhý. To jsem tedy v úmyslu neměla. 

Kdo jste dočetli až sem, děkuji za trpělivost a přeji pěkný adventní čas.